Příručka poctivého pilota

Stačí pro let GPS nebo je vždy potřeba i papírová mapa?

Letectví vždycky bylo a je předvojem pokroku. Teda, spousta lidí si to myslí. Ale není tomu úplně tak, letectví bylo a bude pořád soubojem konzervativního jádra s pokrokovým křídlem se střídavými úspěchy na obou stranách fronty. Zásadní odmítání papírové mapy a létání se 3x zálohovanou GPS a bez papírové mapy je jistě jedním ze znaků pokroku a docela se stydím, že jsem zpátečníkem. Ale proč?

Ač se to nezdá, ono se v té papírové mapě některé informace docela dobře hledají a hledají se tam rychleji, než v digitální mapě nebo aplikaci. Proč? Protože mapa 1 : 500 000 má za letu konstantní měřítko. Tj. 10 km na zemi je pořád 2 cm na mapě. To znamená, že pokud mám nějakých 10 nebo 15 km vpravo od trati město, tak jednoduchým pohledem do mapy zjistím, které město to je. V digitální podobě můžu toto štěstí mít taky, ale nemusím.

A navíc, stejně jako zastavěná GPS mi může aplikace na Ipadu sama od sebe měnit měřítko podle fáze letu a její představy, co a jak bych měl chtít vidět. A pozor, toto zoomování opravdu není záležitostí jen IFRových GPS v průběhu přístrojového přiblížení.

Další informací, která je z papírové mapy někdy přehlednější jsou hranice TMA – zejména v případě, že okolo většího letiště jsou TMA výškově odstupňovaná. Někdy to jde přečíst úplně v pohodě a možná i rychleji než na papíru, někdy se člověk do zoomovaní tak zamotá, že už ani neví, kam letí. Hlavní problém je opět to, že když mám čáru prostoru 2 cm před sebou na displeji, tak tam můžu letět 30 sekund nebo klidně i 20 minut.

Další výhodou papírové mapy je to, že aktualizace probíhá poštou, a ne přes App Store. Ano, je potřeba zvednout pozadí a zajít ke schránce či dokonce na poštu (a trefit, kdy mají otevřeno), ale zase se vám nestane, že za letu ve FL80 a v mraku zjistíte, že tlačítko pro přepnutí Skydemonu do „Airways mode“ už není tam, kde bylo, a navíc už se jmenuje „Show IFR features“. V takové situace prostě vyhodnotíte, že nemáte kapacitu pátrat po jednotlivých položkách ve druhé úrovni menu. Aviate, Navigate, Communicate, Play with iPad. Pro úplnost a šťouraly – ano, vím o ručních opravách do mapy ICAO 1 : 500 000, ale ono jich opravdu moc není.

Další drobností jsou frekvence letišť podél trati. Mrknu na mapu a přímo vidím, nemusím rozklikávat.

Mám 3x zálohovanou GPS!

V dobách, kdy se do bývalé Jugoslávie vozilo v podezřele těžkých krabicích letouny An-2 sušené mléko by mohli piloti vykládat, jak často se stalo, že GPS přestala fungovat. Napájení, baterie i vlastní GPS přístroj naprosto v pořádku, prostě byl zarušený signál. A ten dneska umí zarušit i kamioňák, který potřebuje vylepšit platby za mýto. Ano, můžete mít kombinovaný přijímač GPS, Galileo, Glonass a Beidou, ale každý z těchto dalších systémů není problém zarušit stejným způsobem. Proč myslíte, že střely s plochou dráhou letu používají systém na srovnávací navigaci a nespoléhají čistě na GPS?

Další věci, na kterou mě upozornil jeden profík z oblasti avioniky je to, že jedna špatná GPS anténa může zamezit příjmu GPS signálu i těm zbývajícím správně fungujícím na stejném letadle. Síla signálu prostě odpovídá tomu, že na Měsíc dáte autíčko na dálkové ovládání.

OK, takže ty nám tady tvrdíš, že máme jen a pouze používat papírovou mapu?

Ne, opravdu ne. Ale ke každé technologii je třeba přistupovat s rozumem. Samozřejmě, pokud poletím z Kunovic do Kyjova za dobrého počasí jako člověk, který v Kunovicích létá 35 let, tak se na nějakou detailní přípravu, vytahování papírové mapy nebo programování GPS prostě vykašlu a letím to po paměti.

Pokud ale poletím z Kunovic do Toužimi, kde jsem nikdy nebyl, tak si tu čáru do papírové mapy udělám. A pokud mám alespoň trošku náladu udělat něco pro oživení pomalu upadajícího umění srovnávací navigace, tak si ten Skydemon se stejnou tratí pustím, zmáčknu Go flying…a odložím do zavazadlového prostoru nebo na sedačku vedle sebe. A letím to pěkně postaru, v jedné ruce knipl, prst druhé ruky na mapě. Pokud ale poletím poprvé za svůj letecký život do Portorože okolo Vídně, přes řízený prostor Štýrský Hradec a po VFR Route 1 přes Slovinsko, tak asi už takový frajer nebudu a ten Skydemon si nechám na nákoleníku.

Ale to neznamená, že tu „stále zapnutou“ papírovou mapu hodím za sebe. Ono je totiž sice nejlepší letět trať podle růžové čáry ve Skydemonu (či ideálně zastavěné GPS), ale čas od času mrknout do papírové mapy, co je to za město vpravo nebo jezero vlevo – a bez toho, abych musel zoomovat na displeji a zase se vracet na původní rozlišení.

Zoom je jednodušší na vestavěné navigaci – prostě 4x zmáčknu/otočím tlačítkem. A potom zase zpátky. Na Skydemonu na tabletu je to horší, protože neodolám magickému pohybu dvěma prsty, a tak se původní rozlišení hůř trefuje. Na papírové mapě mám navíc velmi slušnou představu, jestli jsem někde v půlce trati, jestli mě čekají kopce nebo nudná rovina, stejně tak si mohu lépe představit, jestli Graz, který je 120 km přede mnou a který momentálně dává na METARu bouřku, bude výhodnější vzít zprava nebo zleva. Ano, GPS mi na rozdíl od mapy ukazuje přesnou vzdálenost, ale 149,4 NM do finální destinace přes dalších 6 otočných bodů není v momentě rozhodování o obletu bouřky úplně užitečná informace, stejně tak je v případě vysazení motoru dobré vědět, že jsem západně Křižanova. A ne každý pilot tuší, že je možné měnit zobrazovaná datová pole, takže celý let sleduje velmi užitečnou informaci, kdy dnes vyšlo slunce a kdy zapadne.

Bez papírové mapy jsem tak nějak volně hozený do prostoru, jsem obětí růžové čáry a je pouze na její libovůli, kam mě dovede – v ideální případě to je tam, kam chci i já. Ale pokud si GPS přepnu do OBS módu, tak mám slušnou šanci, že podle té růžové čáry poletím až do okamžiku, než mi dojde palivo…